Hned na začátku vás musím varovat. Pokud nemáte v úmyslu měnit během života svůj pohled na svět a nechce se vám přemýšlet, raději dál nečtěte. Cílem tohoto textu je totiž přimět vás k zamyšlení nad tématem, kterého jste si možná zatím ani nevšimli. Ostatně nejste v tom sami. Většina z nás dnes sice věnuje svou pozornost různým myšlenkám, ale mnoho činností vykonáváme nevědomě. Ani nás nenapadne nad nimi přemýšlet. Pokud chcete, můžete se společně se mnou zamyslet nad vztahem naší osobnosti a obuvi kterou nosíme.
V dávných dobách bylo už samotné vlastnictví obuvi něčím výjimečným. Elita si mohla vždy dovolit platit ty nejlepší řemeslníky. Proto se postupně s vývojem řemesel zvětšoval rozdíl mezi běžnou a luxusní produkcí. Nejvyšší sociální skupina zcela přirozeně využívala originálních, individuálně na míru zhotovovaných výrobků ke zdůraznění svého statusu.
Obuv má, a vždy měla, několik funkcí. Mimo těch praktických, jako je ochrana chodidla před zraněním a chladem, má také funkci reprezentační. Boty jsou do určité míry vizitkou majitele. Chudý těžce pracující člověk ocenil hlavně praktické vlastnosti obuvi a jedna z nejdůležitějších vlastností pro něj byla vysoká trvanlivost. Bohatý člověk si mohl dovolit upřednostnit reprezentativní charakter obuvi a žádal určitou originalitu a prvotřídní provedení. Navíc si mohl dovolit platit personál, který měl za úkol jeho boty pravidelně ošetřovat a udržovat v perfektním stavu. Ti nejvyšší si dokonce mohli dovolit zcela rezignovat na praktickou funkci obuvi. Vysoké podpatky, extravagantní tvary, neobvyklé materiály a zdobení. Ševcovští mistři dokázali vytvářet objekty, které katapultovaly ega svých nositelů do astronomických výšek. Obuv tedy na první pohled odlišovala své majitele. Byl to zlatý věk, většina řemesel, i to ševcovské, tehdy dosáhla svého historického vrcholu. To je už hodně dávno. Od té doby se úroveň neustále snižuje.
Dnes jsme svědky výrazně odlišného chápání sociálního statusu jako takového i jiného vnímání charakteru obuvi. Současní vládci už dosáhli takové úrovně moci a mají takové množství poddaných, že už nepotřebují zdůrazňovat svůj status odlišným oblečením a obuví. Naopak, jsou nuceni dbát na svou bezpečnost a proto se na veřejnosti snaží být nenápadní. My, poddaní, je totiž vůbec nemáme rádi. Nejsou nám dobrým příkladem ušlechtilých ctností a ani vzorem dobrého vkusu.
V současné době také vidíme změnu ve vnímání hodnot. Dříve starší generace předávala mladším svoje zkušenosti a hodnotové žebříčky. Byli to naši rodiče a prarodiče, kteří nás měli učit poznávat kvalitu, hodnotu práce a věcí. Vysvětlit nám, co je v životě důležité. Ale někde se asi stala chyba. Hodnoty se změnily a vypadá to, že to mocné elitě náramně vyhovuje. Pro většinu lidí je teď důležitější nízká cena než rozdíly v kvalitě. A rychlost dodání je už tak velká, že se možná dožijeme doby, kdy dostaneme zboží dřív než si ho objednáme.
Text a foto Radek Zachariáš
